Náš seriál o plátcovství DPH uzavřeme článkem, který se zabývá v podstatě středobodem celého placení daně z přidané hodnoty. Tím jsou pochopitelně daňové doklady a účtenky, bez kterých by k samotnému placení DPH vůbec nemohlo dojít. Proto si v následujícím článku vysvětlíme, jak správně na to.
Od momentu, kdy se z vás stane plátce DPH, je třeba si důsledně hlídat všechny vystavené faktury, účtenky a paragony a jejich náležitosti. Daňový doklad je pro plátce DPH naprostou samozřejmostí. Nejprve si řekněme něco k tomu, co vlastně daňový doklad je. Daňovým dokladem je písemnost, zpravidla faktura, která splňuje podmínky stanovené zákonem č.235/2004 Sb.. Podle způsobu platby a výše zdanitelného plnění existují dva druhy daňového dokladu. Prvním je běžný daňový doklad, který plátce vystavuje k platbě přesahující 10 000,- Kč. Pokud vystavujete platbu nižší částky, můžete vystavit tzv. zjednodušený doklad.
Každý daňový doklad musí splňovat požadavky stanovené zákonem. Mezi běžným a zjednodušeným dokladem je několik rozdílů. Pojďme se nejprve zaměřit na běžný daňový doklad. Ten musí podle zákona obsahovat:
- označení osoby, která uskutečňuje plnění (prodávající),
- daňové identifikační číslo (DIČ) osoby, která uskutečňuje plnění,
- označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje (kupující),
- daňové identifikační číslo (DIČ) osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
- evidenční číslo daňového dokladu,
- rozsah a předmět plnění (co je předmětem obchodu),
- jednotkovou cenu bez daně a slevu,
- základ, sazbu a výši daně,
- den vystavení daňového dokladu,
- den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu.
Všechny částky jsou uváděny v českých korunách. Pokud je osobou povinnou přiznat daň zákazník (osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje), je třeba na daňovém dokladu uvést formulaci „daň odvede zákazník“. V případě, že je daňový doklad vystaven zákazníkem, je třeba doklad označit formulací „vystaveno zákazníkem.
Zjednodušený daňový doklad oproti tomu nemusí uvádět vše výše uvedené. Podle zákona na zjednodušeném dokladu nemusí být:
- označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje (kupující),
- daňové identifikační číslo (DIČ) osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
- jednotková cena bez daně a sleva,
- základ a výše daně
Daňový doklad (běžný i zjednodušený) lze vydat fyzicky i elektronicky. Z pohledu zákona mají obě formy stejnou váhu. Pokud ale chcete dokument elektronicky, je třeba tak udělat pouze se souhlasem zákazníka. Pokud zákazník nesouhlasí, je možné doklad vystavit fyzicky. Způsob předání daňového dokladu není zákonem stanoven. Nyní se pojďme blíže podívat na účtenky.
Účtenka je doklad, který prodávající vystaví a předá zákazníkovi. Oproti daňovému dokladu je zde největším rozdílem fakt, že zákazník není povinen účtenku převzít. Účtenka je ale také daňovým dokladem, a tak jsou její náležitosti stejné jako u běžného nebo zjednodušeného daňového dokladu. Kromě nich je ale třeba také uvést náležitosti podle zákona o EET (č. 112/2016 Sb.). Kromě výše uvedených musí tedy účtenka obsahovat:
- fiskální identifikační kód (FIK),
- označení provozovny a pokladního zařízení,
- pořadové číslo účtenky,
- bezpečnostní kód poplatníka (BKP),
- informaci, zda byla tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu.
Tak vidíte, nakonec to ve výsledku není tak těžké. Pokud nezapomenete na shora uvedené záležitosti, nemáte se čeho bát. Tím končí náš seriál o plátcovství daně z přidané hodnoty, který vám doufáme pomohl se v tomto důležitém, byť mírně složitém oboru orientovat.
